ONLINE rezervace prohlídky
Hrady a zámky - Homepage - Kontakty - Události a akce - Aktuality - E-shop - Newsletter
Slezskoostravský

Příběh

Příběh ostravský: O hrůzném postrachu moravsko – slezského pomezí

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě

Už jste viděli ten starý, košatý javor na nádvoří Slezskoostravského hradu? Když se pod něj usadíte za jemného větříku, bude Vám šelestěním svého listí vyprávět příběh o tom, jak kdysi, bude tomu za pár let už půl tisíciletí, chránily jeho větve před sluncem a deštěm jedno bezbranné dítě. Kdo tenkrát mohl tušit, co z něj vyroste…

Sotva to malé robě, o němž dokáže hradní javor šustivě vyprávět, přišlo v kulatém roce 1600 na svět, odložili ho jako nemanželské dítě šlechtického otce, pro něhož byl ostudou, pod zmíněný strom na hradním nádvoří. Tak krutě rozhodla macecha toho malého tvorečka. Naštěstí ale křik opuštěného dítěte už po pár hodinách přivolal kolemjdoucího posla, který dítě zavezl do útulku pro sirotky, na jehož chod se skládal dobročinný spolek panstva z okolí. Kdyby jen pánové věděli, že si na vlastních prsou hřejí hada.
Mezi svými vrstevníky Jáchym zvaný Zahozenec – to podle toho, jak ho skuteční rodiče bezcitně odložili na zem pod mohutný strom - už odmalička vynikal silou a obratností při ovládání zbraní. Ruku v ruce s těmito schopnosti šla ale také jiná, méně záslužná vlastnost, pro kterou si ho mnozí pamatovali – totiž jeho násilnická povaha.

Když dospěl a opustil sirotčinec, začal se živit jako loupežník. Pouhé přepadávání pocestných na lesních cestách mu nicméně nestačilo – záhy se začal násilně vloupávat také do příbytků boháčů v celém širokém okolí. Jeho vpády do vlastních domácností zažili a s hněvem i strachem v hlase popisovali ve společnosti zámečtí pánové z Bartovic, Poruby, Klimkovic, nebo Zábřehu nad Odrou. Obzvláště tučný byl lup, který si lapka Jáchym odvezl ze zámku v Kravařích. Ukázalo se, že dostatečně pevné před jeho zlodějskými sklony nejsou ani zdi hradu Vikštejna, či tvrze v Třebovicích.

Není divu, že Jáchymu Zahozenci šmahem přibývalo vlivných a pořádně popuzených nepřátel. A ti začali společnými silami spřádat sítě, do kterých chtěli nezvedeného souseda, před jehož raubířskými sklony si nemohl být jistý nikdo, kdo vlastnil víc, než misku na polévku, jednou provždy lapit.

Ještě několik dalších měsíců od zosnování prvních plánů okradených protivníků Jáchym Zahozenec nadále unikal spravedlnosti a nově stačil vylekat svým vpádem zámecké pány v Chuchelné a Jezdkovicích, jejichž příbytky totálně zpustošil. Když ale po těchto svých nejnovějších loupežích odpočíval v lese jen pár stovek metrů za branami slovutného města Ostravy a připravoval se spolu se sedmi nejvěrnějšími kumpány na nový kousek na hradě Fulštejně, byla celá jeho skupina přepadena panstvem najatými žoldáky a uvržena do vězení Slezskoostravského hradu.

Soud probíhal bez jakýchkoli průtahů – černá listina Jáchymových hříchů byla natolik plná, že bylo záhodno s ničím neotálet a rázně ukončit řádění postrachu celého ostravského kraje, před kterým si nemohly být jisty ani bezbranné ženy. Tvrdí se, že desítky vystrašených paní mu léta otevíraly své ložnice, často s nožem na krku. Hned 23 z nich získalo na tyto noční výlety Jáchyma Zahozence za ženskou sukní po devíti měsících trvalou vzpomínku v podobě dítěte.

Takový netvor i se sedmičkou svých nejbližších kumpánů nemohl skončit jinde, než na šibenici. Jeho tělo nenašlo klid ani po smrti: Za pomoci lékařů ho soudci nechali mumifikovat. Celá staletí ho pak dvakrát ročně na celý týden vystavovalo ostravské panstvo na nádvoří svého hradu pro výstrahu přede všemi, kdo mají za lubem podobnou lotrovinu. Povídá se, že nikdo nikdy nevypátral obrovský poklad, který musel Jáchym Zahozenec nashromáždit za léta svých lupů. Snad se to povede některému z návštěvníků ostravského hradu, či nejbližšího okolí Ostravy, a nalezené zlato a peníze použije na bohulibé účely, aby ducha Jáchyma Zahozence vysvobodil z věčného bloudění, při kterém nemá ani na chvíli pokoje.