ONLINE rezervace prohlídky
Hrady a zámky - Homepage - Kontakty - Události a akce - Aktuality - E-shop - Newsletter
Hrad

Příběh

Příběh grabštejnský: O krásné Barborce, která se pro svou nezdolnost stala svatou

Štěkot psů k Měsíci nedolétne

Žila, byla kdysi dívka jménem Barborka, krásná, až oči přecházely. Ti, kdo ji znali, obdivovali její bystrý rozum, učenost i laskavost. Když dosáhla věku na vdávání, mnul si její otec, bohatý kupec podivného jména Dioskur, ruce: "Ženiši už klepou na dveře, jak se jim má dcera líbí. A nejsou to žádní Darmošlapové z Nemanic – jeden jako druhý zdědí po svých otcích nemalé jmění! A tak se obchod, který jednou Barborka jako mé jediné dítě zdědí, pěkně rozroste. Nikdo v celém městě nebude mít takový! Chudák nebožka Barborčina matka by měla jistě obrovskou radost, kdyby se bývala dožila dnešních dnů!"

Jenže pro Barboru byly důležitější jiné věci: "Milý tatíčku, vím, že to se mnou myslíte dobře. Ale nehněvejte se, já se vdávat nebudu. Celý svůj život chci zasvětit pomoci druhým, tak, jak to velí křesťanská víra, pro kterou jsem se rozhodla. Kdybych se vdala, neměla bych na pomoc všem, kdo ji potřebuji, čas a nemohla bych ji vykonávat. To bych pak byla na světě úplně nadarmo."

Otce Dioskura, když ta slova dcery slyšel, popadl takový vztek, jaký u něho Barbora ještě nikdy předtím neviděla. "Já z tebe ty černé myšlenky dostanu! Kde? V naší věži, kde je temno nejtemnější," povídá Dioskur k Barborce a hned dává příkaz zavřít ji do věže. "Tak a teď bude nejlepší odjet. Holka nikdy nebyla dlouho beze mne, určitě si bude stýskat a až se vrátím, udělá mi, co mi na očích uvidí," osnoval plány Dioskur. A protože měl dceru i přes svoji přísnost rád, dal ještě před odjezdem přikázat, aby, až se vrátí, probourali v té temné kamenné věži dvě okna, aby si k Barboře i v domácím vězení našlo cestu slunce.

Když se po dlouhých týdnech Dioskur vrátil domů, první, co spatřil, bylo, že věž má nově nikoli dvě, ale hned tři okna. Copak sloužící neumí počítat? Jako zdatný obchodník zastával názor, že úspěch a bohatství se dostaví jedině s pevnou disciplínou. Kolik jen to třetí okno navíc muselo stát peněz! A když vstoupil do věže, zjistil, že uprostřed nově vydlážděné podlahy Barbořina pokoje je velký kříž. "Tatínku, nehněvejte se, to jsou symboly mé víry, které se nehodlám vzdát: kříž jako utrpení Krista, tři okna, protože i Bůh je vždy přítomen v trojici – jako Otec, Syn a Duch svatý," řekla otci laskavým, avšak rozhodným hlasem jeho dcera.

Ten hněv, který popadl Dioskura tentokrát, se s oním rozčilením, jež ho zachvátilo před odjezdem, nedal vůbec srovnat. Byl trojnásobný. Jako by ho každé z těch tří nových oken rozlítilo zvlášť! Kupec popadl karabáč s úmyslem vymlátit z dcery celou tu její víru v Boha. Vylekaná Barbora proklouzla otevřenými dveřmi z věže ven a otec ji po čtvrthodině málem dostihl, nebýt skály, která se před ní otevřela a rázem ji na dobu, než bylo zase bezpečno, pohltila a ochránila před násilníkem.

Když se pokorně, ale s hlavou vztyčenou vrátila Barbora domů, byl už v domě jistý soudce ze sousedství, kterého dal Dioskur povolat. Za neposlušnost vůči otci a svéhlavost prý zaslouží deset ran bičem. A soudce se hned sám jal jí tenhle trest vyplácet. "Rány Vámi uštědřované jsou pro mne jako pohlazení pavím perem," prohlásila hrdě a bez špetky bolesti v hlase nebohá Barbora. Když ji šel otec na druhý den vzbudit, neměla jedinou jizvu: "To Kristus, můj pán, ve kterého věřím, mě zbavil stop utrpení," prohlásila Barbora bez jediného odstínu výčitky k otci.