ONLINE rezervace prohlídky
Hrady a zámky - Homepage - Kontakty - Události a akce - Aktuality - E-shop - Newsletter
Zámek
Tisk

Příběh

O tom, jak se Archanděl Rafael rozhodl uzdravit zámek

Každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom vzlétli, musíme se obejmout…

 Taky se vám občas stane, že se vám někdy tak nějak příjemně zazelená před očima – a přitom nejste v lese, ani nejíte kapustu? Že vás během těch zelenavých chvilek příjemně hřeje - a přitom mrzne, až hanba? Tak to vás nejspíš navštěvuje Archanděl  Rafael. Zrovna jako ten zámek, o kterém vám budu povídat.

 Když budete stát pod sedmdesátou sedmou věží stověžaté Prahy, pojedete k tomuhle zámku přesně sedmdesát sedm kilometrů. Pěšky byste sem dříve šli z Prahy sedm dní, dnes to zvládnete s koňmi pod kapotou obvykle za míň než sedmdesát minut. Pak se před Vámi objeví černě na bílé ceduli: Křinec. A tam je ten zámek s andělem, o němž vám budu povídat.

 Spousta lidí, co tam, v onom Křinci, bydlí, donedávna ani netušila, že v parku nějaký zámek stojí. Než se tam objevil ten anděl, který má moc uzdravovat lidi. On tam tedy tu a tam pobýval už dříve, ale o tom věděl vždycky jen ten z mnoha zámeckých pánů, který byl jeho přítomnosti a pomoci hoden, jinak nikdo. Je to ovšem celkem nedávno, co se anděl vrátil na zámek po dlouhých prázdninách jinde. A tentokrát si řekl: Když mohu pomáhat dobrým lidem, proč bych nepomohl také pěknému domu nabýt znovu jeho ztracenou krásu?

 Když do toho Křince zajedete, zjistíte, že se Archanděl Gabriel, co je proslulý uzdravováním dobrých lidí, má čile k světu. Ti, co se odtamtud před nedávnemi, se ještě teď nemohou vzpamatovat z pohledu na anděla pomáhajícího zámeckému pánovi pokládat novou střechu. Pár měsíců předtím provedl Gabriel pár kouzel a tam, kde byly předtím bílé stěny, se opět objevily prastaré malby jako z pohádek. Prostě to bílé stvoření, tak trochu načichlé zelenou barvou, kterou vyvolává před očima smrtelníků jako znamení své přítomnosti, má zlaté srdce a hlavně zlaté ručičky! Občas, aby nebudilo takový rozruch svými nadýchanými andělskými křídly, na sebe vezme člověčí podobu. Ale vám se ho tak jako tak podaří odhalit podle tří věcí, které nikdy neodkládá daleko: Jestli uvidíte bytost s holí, rybou a lahví, pak to není starý rybář, co zrovna chytil zlatou rybku a teď jí připravuje domeček s hodně úzkým komínem, aby mu nevyskočila, ale právě náš Gabriel. Tuhle se ho jeden poutník zeptal, nač ty věci pořád potřebuje, a on mu povídá: „Hůl mám od toho, abych ukázal, že ji nad nikým nelámu. Tu malou rybu mám proto, abych dokázal i velké ryby ulovit pro dobro. A láhev?,“ zasmál se. „Tu mám proto, abych měl sílu vždycky, když mě někdo volá. A že musím být sakra často na více místech najednou.“ A pak se najednou smát přestal. Výjimečně nezezelenal, ale na chvíli zrudl. A omluvil se za to slovo sakra, které andělé a vůbec slušné bytosti nemají nikdy vyslovit z úst.

 Pověst o andělovi, co na zámku nejen bydlí, ale také ho uzdravuje, se šíří českým světem a za chvíli možná překoná jeho hranice. A vy, když zavítáte buď do toho Křince, nebo i kamkoli jinam, a budete si to hodně přát, tam toho anděla jistě potkáte taky.  Jestli Vám zrovna nebude nic létat nad hlavou, zůstaňte očima při zemi a dívejte se kolem sebe. Však vy víte, jaké tři předměty toho anděla, co se někdy pro samou práci pro lidi před nimi schovává, vždycky prozradí…