ONLINE rezervace prohlídky
Hrady a zámky - Homepage - Kontakty - Události a akce - Aktuality - E-shop - Newsletter
Zámek
Tisk

Příběh

Příběh kačinský: Jak hraběti z bílého zámku tak dlouho strašilo ve věži, až se stal strašidlem

Nohy natahuj, jen co peřina stačí

Všechno na tomhle zámku, který tak trochu připomíná sněhobílé sídlo amerického prezidenta, vypadalo tak idylicky: Zámecký pán Rudolf byl dvorný ke všem návštěvám. Každou chvíli se tu hrálo divadlo, kterému se veselé publikum hlasitě smálo. A zámek jednou zdědí Rudolfův syn Jan Rudolf, nesmírně chytrý a talentovaný mladík, který dělá svým rodičům i teď, kdy jsou v nejlepších letech, doma i na studiích jen samou radost.

Jenže každá mince má dvě strany. Tuhle nablýskanou stranu viděli ti, kdo se v nádherných zdech zámku Kačina zdrželi jediné odpoledne či večer. Zámecké služebnictvo by ale ten samý příběh vyprávělo úplně jinak. Třeba starý komorník by Vám řekl: "Předkové zámeckého pána Rudolfa ze slovutného hraběcího rodu Chotků, to bývali ještě nějak důstojní pánové. Jeden z nich pomáhal matičku Prahu proměnit v moderní město – však také důmyslně se klikatící silnice vedoucí z okraje Malé Strany, od Vltavy, až nahoru k Pražskému hradu, nese jméno Chotků. Jenže pak převzal slavnou rodinnou tradici zámecký pán Rudolf. A toho nezajímá nic jiného, než návštěvy – ať už jde o jeho veselé kumpány, se kterými hraje o peníze kulečník i karty, nebo o ženy lehčích mravů. Však i to divadlo se na zámku hraje jen proto, aby panstvo popíjelo v lóži už během představení a lehkomyslný pán domu mohl už patřičně v náladě navštívit hned po představení šatnu té nejkoketnější herečky. Dělal jsem si velké naděje, že až syn hraběte Rudolfa, mladý zámecký pán Jan Rudolf, dostuduje, dá celou tu spoušť do pořádku a zaplatí všechny dluhy, které se jen hromadí. Teď nám ho ale osud vzal, v rozpuku jeho mládí, v 19 letech. Hraběnka Sidonie, jeho matka, byla po všech předchozích příkořích touhle ranou osudu zasažena tak hluboce, že už za pár týdnů po smrti milovaného syna, jediného dítěte, sama zemřela žalem. Teď už může naše panství a hraběte, který ho řídí - bohužel ale od desíti k pěti - spasit jen zázrak!" Vida, co se skrývá pod pozlátkem. Jeden a tentýž příběh – a přitom je jedna verze té druhé podobná jak vejce slepici! Bohužel to byl komorník a lidé v zámeckých službách, kdo viděl pod skořápku, kdo dokázal životu na zámku nastavit nepokřivené zrcadlo.

To byl ale teprve začátek cesty, na které to začalo jít s kačinským zámkem pořádně z kopce. Hrabě Rudolf zase nebyl takový necita, aby pro samou zábavu a pijatyky nebyl hluboce zarmoucen skonem svého jediného potomka. Žal ze smrti nadějného Jana Rudolfa se ale vepsal do jednání zhrzeného otce jaksi poněkud škaredým písmem: Jen umocnil všechny jeho lidské neduhy. A tak se na Kačině hodovalo a karbanilo ještě víc, než předtím. Povedení kumpáni hraběte postupně roznesli z opulentních hostin na zámku všechny stříbrné lžičky. Začaly mizet i další cennosti. Vše vyvrcholilo tím, když si hrabě Rudolf už jako kmet víc než šedesátiletý přivedl na zámek mladičkou nevěstu pochybné pověsti až z dalekých Uher. Prý proto, aby mu dala dítě, když o to jediné, které měl, přišel. Panství se propadalo do stále větších dluhů. A hrabě, co byl dřív tak do světa, už raději skoro neopouštěl svůj zámek, aby ho někde nepřetáhl karabáčem nějaký ten rozhněvaný věřitel.

Tohle už bylo dost i na otrlé příbuzné, kteří kačinskému hraběti po smrti jeho manželky a syna ještě zbyli. Řeč je o dvou Rudolfových bratřích. Ti dali hlavy dohromady a zosnovali společný plán. Byla to vlastně taková léčka, jež ale měla sloužit dobré věci: zastavení tak neuváženého jednání na zámku, kde všichni tři bratři po boku stále bláznivějšího Rudolfa vyrůstali, než je život zavál jinam. Vždyť za chvíli by jejich bratr ztratil střechu nad hlavou! Tu střechu, kterou postavil jejich otec!

A tak když si Rudolf naplánoval cestu k lékaři, aby se ten mu podíval na jeden celkem běžný a nijak závažný neduh těla, poprosili bratři doktora, aby prozkoumal i neduhy Rudolfovy duše. Jé, ta ale byla černá! A kolik bolesti na ní sedělo, to se s tou drobnou bolestí tělesnou, kvůli které Rudolf k lékaři sám dorazil, nedá ani v nejmenším srovnat! Jestliže ale doktoři umí léčit tělo, vyléčit duši umí jen málokterý z nich. Ten doktor z Kačiny to neuměl. Svedl jen vystavit písemné potvrzení o tom, že hrabě nemá hlavu úplně v pořádku a vlastně často ani neví, co činí. Ale tenhle papír bratrům bohatě stačil k tomu, aby Rudolfa mohl svět označit za blázna a zastavit jeho letité rozhazování. Zodpovědným hospodařením se pak bratrům podařilo vyvést zámek postavený jejich otcem z nejhoršího, poplatit všechny dluhy a zachránit tak dědictví po předcích.

A co pošetilý hrabě Rudolf, kterého na stará kolena prohlásili za blázna? Inu, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Dlouhá, ale nikoli neomezená léta si člověk nezřízeně užívá, aby za to pak často ještě déle pykal. V případě hraběte Rudolfa Chotka dokonce nekonečně dlouho: Ten pošetilý karbaník a milovník divadla sice zemřel už pár týdnů poté, co si přivedl domů podezřele mladou druhou ženu, ale následky své bezohlednosti vůči svým blízkým i nezodpovědnosti v péči o dědictví těžce vydobyté vlastními předky nese až do dnešních dní: Podnes prý straší v komnatách kačinského zámku jako duch. Má sice popelavě stříbřitou barvu, která odkazuje na jeho kdysi plné kapsy stříbrňáků, jež míval alespoň v první půli svého pozemského života. Ale ti, které na zámku občas zlobí zlověstným skřípáním dveří či opileckým kvílením, z něj pražádného respektu nemají. Vždyť mu také říkají pěkně podomácku: strašidlo Rudla.