ONLINE rezervace prohlídky
Hrady a zámky - Homepage - Kontakty - Události a akce - Aktuality - E-shop - Newsletter
Zámek
Tisk

Příběh

O milostných psaních a velkém trápení temné dvorní dámy

Lehce nabyl, lehce pozbyl…

Kolik osudových zvratů se někdy vejde do jediného lidského života! Zvlášť když se narodíte jako dítě vévody, kterému se lidé klaní, a herečky, které sice publikum v divadle tleská, ale jinde jí pohrdá. Jako malá, žijíc ve zdravém prostředí bavorského venkova, nemohla Marie Louisa vůbec tušit, jak bouřlivý život jednou prožije. Pravda, od malička milovala rychlou jízdu na koni a za jediný den si stíhala užít mnohem víc, než její vrstevnice. Pomalé cválání ji k smrti nudilo. Jenže když toho svého rychlého oře práskáte bičem moc a dlouho, po zběsilé jízdě se užene. A pak Vás dost možná i shodí.

Marii Louise dělalo už jako dívence dobře, že její teta Alžběta je rakouskou císařovnou. Neteří měla císařovna několik, ale Marii Louisu měla ze všech nejraději. Když si císařovna, údajně nejkrásnější žena tehdejší Evropy, nazývaná lidem láskyplně Sissi, udělala z Marie Louisy svoji dvorní dámu a blízkou důvěrnici v otázce vlastních milostných pletek, začala tahle učenlivá dospívající dívka v lásce vidět jen dobrodužnou hru a v mužích hračku, kterou je třeba odhodit, jakmile se okouká.

Sama ale byla zároveň hračkou své císařské tety. Právě ona jí vybrala urozeného ženicha. Jenže ženich, hrabě Jiří, se nevěstě Marii Louise ani za mák nelíbil: Byl podle ní hloupý, zamlklý a nudný. A jeho tvář byla navíc ozdobena bradavicí, která ji přímo odpuzovala.

Není divu, že Marie Louisa se po svatbě s dohozeným ženichem, které se zúčastnil i samotný rakouský císař František Josef, doma příliš nezdržovala. A to dokonce ani poté, co přivedla na svět vlastní děti. Plesy, hony a výlety s císařovnou po celé Evropě pro ni byly větším lákadlem než přebalování nemluvňat, byť tahle na pohled roztomilá batolata byla její krve.

Domlouvat milostné schůzky nejvýše postavené ženě v celé zemi je prazvláštní povolání. A ne každý pro něj měl takové vlohy, jako dvorní dáma Marie Louisa. Není divu, že se na ni brzy začali v podobných záležitostech obracet i další záletnice a záletníci, kteří se potřebovali sejít k milostným hrátkám za zády svých zákonitých manželů a manželek.

Jedním z takových hříšníků byl i již dospělý syn císařovny Rudolf. Kdyby Marie Louisa při domlouvání jeho první tajné schůzky s rozmazlenou a fintivou Mary jenom tušila, co tím jen pár týdnů po prvně domluvených líbánkách způsobí! Rudolf byl velmi nešťastným mužem, který trpěl v manželství se sice hodnou, ale zároveň mírně řečeno nehezkou princeznou Štěpánkou. Hádal se často nejen s ní, ale i s vlastním otcem. A po jedné takové hádce se rozhodl: Otec mi vyhrožuje, že pokud se nezměním, trůn mi ve své poslední hodině nepředá. A nemohu si vzít tu, kterou miluji. A tak, společně s ní, odejdu ze světa, abych ty, kteří mi nedopřejí žít si svůj život po svém, pořádně zarmoutil! A tak se i stalo: Rudolf s Mary, a k tomu jim, byť trochu nevědomky, výrazně dopomohla právě dvorní dáma Marie Louisa, tajně opustili hlavní město a v malém loveckém zámečku v hlubokých lesích se rozhodli pro to nejhorší: Zastřelíme se, aby nás ti, kteří nám nepřáli společné štěstí, oplakávali!

Zemřel císařský syn! A po jeho boku nějaká cizí mladá žena! Zemí se šířilo rozhořčení a pláč. Císařovna, která dvorní dámu Marii Louisu dosud uctívala jako svoji nejbližší přítelkyni, ji rázem zapudila: To ona pomáhala zemřelým milencům tajně se scházet! To ona může za smrt jejího milovaného syna!

Marie Louisa se, zlomená, vrátila ke svým dětem. Jenže ji tížilo svědomí. A navíc, protože nebyla dobrou matkou, začal jí život po boku svých dětí brzy připadat jako cval toho nejlínějšího koně, kterého je třeba vyměnit. Jenže jak si obstarat lepšího koně, když přijdete o práci a tím pádem i o peníze? Každé malé dítě přeci ví, že bez práce nejsou koláče! To, jaké překážky musela dvorní dáma Marie Louisa, ostatními dámami rázem zcela opovrhovaná, přeskakovat ve svém dalším životě, jako by už ani nepatřilo do tohoto příběhu.

Marie Louisa znovu opustila své děti a světem se začala protloukat všelijak. Chtěla tam, kde ji nikdo nezná, kde na ni nikdo nebude ukazovat prstem jako na ženu, která způsobila smrt následníka trůnu. Dostala se dokonce až za moře, do daleké Ameriky. Ale ani tam nedošla svého štěstí: Muž, kterého si tu našla místo hraběte Jiřího, s nímž se nechala rozvést, ji dokonce bil! Pak přišla strašlivá válka a Marii Louisu uprostřed těch hrůz nečekaně napadla světlá myšlenka: Pokusím se odčinit své hříchy péčí o nemocné. Dobrá vůle jí ale vydržela jen do posledního válečného výstřelu: Když někoho začne ponoukat ďábel poprvé už při zběsilém dětském cvalu na černém koni, ten se jeho častých návštěv v duši už asi těžko zbaví. Když bylo Marii Louise nejhůř, zase ji začaly přepadat nehezké myšlenky: Vím toho tolik o mocné císařovně, o jejích tajných milostných dobrodružstvích s cizími muži. Napíši o tom knihu a peníze, které tak získám, mi vrátí zpět moji slávu, štěstí a bohatství!

Marie Louisa nakonec peníze opravdu získala. A to dokonce, aniž by vůbec musela vzít do ruky pero: To bohatý císař jí poslal několikrát truhlu naplněnou zlaťáky, aby ji cinkot peněz přiměl mlčet o tom, čeho nedobrého se dopustila jinak celkem hodná císařovna. Jenže štěstí a slávu, na rozdíl od peněz, Marie Louisa už nikdy nezískala. A dlouho předtím, než zemřela, se téhle zapomenuté dámě rozkutálel i ten poslední císařský zlaťák získaný bez zásluh, za pouhé nicnedělání. Jen čert ví, jestli mu dvorní dáma Marie Louisa, která ani v překrásných šatech nemohla zakrýt svou špatnost, dělá po smrti v pekle navěky služku. Inu, ne každá pohádka musí mít šťastný konec…