ONLINE rezervace prohlídky
Hrady a zámky - Homepage - Kontakty - Události a akce - Aktuality - E-shop - Newsletter
Zámek

Příběh

Příběh děčínský: O hrabivém Zikmundovi, který nakonec místo peněz počítal vězeňské myši

Kdo s čím zachází, tím také schází

Už když přišel na svět, zachoval se jeho otec Jan podle zásady, kterou pak synovi vštěpoval po celý život: Drž se mocných, lichoť jim a dobře se Ti povede. Synek dostal jméno podle chlebodárce jeho rodiny, braniborského markraběte Zikmunda. "Velmi si Vás vážím, můj pane. A proto bude můj prvorozený synek a dědic nést Vaše jméno, ctihodný markrabě," pronesl Jan přídomkem z Vartenberka těsně před křtinami k muži, v jehož byl službách.

Janovi velmi dobře sloužila intuice: V památném roce 1419, kdy syn Zikmund oslavil třicátý rok svého života a ocitl se tak v nejlepších letech pro budování kariéry, se starší jmenovec čerstvého třicátníka stal českým králem. Byť, pravda, musel o svůj trůn svádět celých patnáct let urputné boje s husity, vyznavači jiné, než katolické víry, kteří ve jménu svého náboženského přesvědčení vedli s vojsky novopečeného katolického krále několik urputných bitev.

Dlouhá léta přeje štěstí v bitvách střídavě jak královskému a císařskému vojsku, jehož rytíře, bojující se symbolem kříže na zádech, nazývá lid křižáky, tak i husitům, kteří mají ve znaku kalich. Královská pokladna je ale v počátcích bojů stále neochvějně plná a najde se v ní hezkých pár kop grošů i pro Zikmunda z Vartenberka, bojujícího na straně svého silného královského jmenovce. Pak se ale nepřátelská kališnická vojska přiblíží až k Ústí nad Labem, tedy k prahu severočeského panství, které patří Vartenberkům. Vojska nepřátelských husitů vypadají hrozivě a neochvějně. Těsně před rozhodující bitvou se Zikmund přidává na jejich stranu a činí, měřeno světským úspěchem, dobře: Zase se ocitá na straně, která má poněkud navrch, což se potvrdí slavným vítězstvím husitských vojsk právě ve velké bitvě u Ústí nad Labem. Zikmund se novým spojencům ještě vlichotí tak, že pozve své staré přátele, podporovatele krále, kteří nic netuší o jeho zradě, na svůj hrad Blansko, ležící na půli cesty mezi Ústím a nedalekým Děčínem, Zikmundovým nejmilejším sídlem. A tam místo kuřat na chystanou hostinu pobije hosty samotné.

Omámen svými úspěchy, které pokračují, ať už stojí za králem, nebo se staví proti němu, Zikmund následně umlčuje ve svém nitru poslední zbytky pokory, kterou zdědil jako jednu z mála věcí po své starostlivé a citlivé matce. "Mám větší úspěchy, než král této země!", chlubí se děčínský Zikmund v těch letech často se lstivým úsměvem vlastnímu obrazu ve třpytivém zrcadle na svém blanském hradě. V dalších letech pyšný Zikmund zcela zapomíná na prvotní otázku víry a spojuje se vždy se silnějším ze soupeřů, bez ohledu na to, zda jeho aktuální spojenec vyznává kalich, nebo kříž. Zikmundův majetek se za těch časů výrazně rozmnožil.

Jenže pýcha vždy předchází pád. A kdo s čím zachází, tím také schází. Na Zikmundovy úspěchy začali mnozí méně úspěšní pánové ukrutně žárlit. A tak donesli novému králi Albrechtovi falešnou zvěst o tom, že vlivný Zikmund proti němu chystá nebezpečné spiknutí. Král Albrecht neváhal a už pár dní nato nechal Zikmunda uvrhnout do vězení. Pyšný pan Zikmund z Vartenberka, kdysi obávaný a velmi dovedný zákulisní hráč, zemřel pár měsíců po svém zatčení potupně hlady v hladomorně jindřichohradeckého hradu.